Tři sestry

Být nejstarší ze tří sester má svá pro i proti. Každý prvorozený jistě chápe, o tom by se mohly vést dlouhé debaty, stejně tak jako o úskalích těch prostředních a nejmladších.  I sourozenecké pořadí si každý neseme na té své cestě. 

Rozhodně to, že jsem ze tří sester mi nepřišlo ani nijak zajímavé, tak jako našemu okolí. A jasně Tři sestry, Čechov...Možná jsem své okolí v jejich údivech začala chápat, až když  jsme všechny tři vystudovaly pajdák, to už jsem vnímala, že je to vážně úlet. 

Máme to velké štěstí, že i přes věkové rozdíly si rozumíme a spojuje nás, kromě jiného láska k hudbě. Také čím jsme starší, uvědomujeme si, že mít nablízku sestru a ještě si s ní rozumět a ještě s ní chtít trávit čas a sdílet se s ní, je vážně dar. 

Je to jako z dnešního mého mini příběhu ze školky, který jsem sestřičkám vyprávěla:  Do školky přišel Ježíšek, spousta dárků, radosti, jak to tak bývá a jeden chlapeček dal mně a kolegyni dárkovou taštičku. Kolegyně ze své červené taštičky vytahovala samé  zázraky - jakože Rocher olej, super čaje, čokoládu a další. A v mé modré taštičce byl: anděl dřevěný, anděl látkový a třetí, nevím jaký anděl. No a olej a čaj nebyl. Trochu jsem zaplakala, že chci ten olej jako a čaje by se taky hodily. Ale pak jsem si říkala, že to není o těch darech velkejch přece, že jo, a že andělé maj taky něco do sebe.

Dnes jsme si posílaly vzájemně rodinné fotky, které máme uložené. Vzpomínaly jsme, smály se jim a já říkám, že jsme taky takoví andělé. Prostřední sestřička na to odpověděla: "Anděl dřevěný, anděl látkový a další, nevím jaký anděl." 

Díky nejmladší to tady teďka píšu. 

Díky Macko a Míšo.

***

Je fajn mít na své cestě anděly.