KOKA

Dnes jsme se s Kokou vydali na nedělní plavbu do operního domu v Kodani a to přímo z chaloupky, virtuálně, díky naší Anince. Koka mě dnes nechal přispat až do osmi, jinak mne s každodenní vytrvalostí budí už v šest. Možná je to tím, že jsem mu vysvětlila, že šestá hodina ranní není o víkendu úplně ideální a protože je to kocourek chytrý, tak to pochopil. My tady na severu nemáme MHD loď, ale máme tu vlaky.Když jsem se po dlouhé době rozhodla vydat se do Prahy vlakem, byl to pro mne zážitek, který jsem se na trase Starkoč- Praha rozhodla oslavit kávou a červeným vínem. Káva byla ta nejméně chutná, co jsem kdy měla a červeného vína jsem se nestihla ani napít, protože mi láhev i kelímek spadly na zem a víno se rozlilo, což pro pobavení pána přes uličku stačilo, ale mně toliko už ne. Když jsem jela z Prahy zpět, rozhodla jsem se napravit reputaci oslav cest vlakem, a chtěla jsem taky podtrhnout skutečnost, že jsem se omylem ocitla ve vagónu první třídy, kde se mi moc líbilo a já se rozhodla tam zůstat, děj se co děj. První třídou jsem dojela až do Starkoče, ne ale díky mým velkým očím, ale díky poplatku, který mi pan průvodčí naúčtoval. Při vzpomínce na rozlitý víno, jsem nákupem toustu, džusu a tatranky vsadila na jistotu, ale z mých jistot mě vyvedl pán od pojízdného baru otázkou, jestli nechci ještě lentilky Když viděl můj udivený výraz, vysvětlil mi, že když si koupím lentilky budu to mít rovnou za sto. A pak dodal, že kdybych byla Vlasta, řekl by: "Vlasto, máte to za sto." Lentilky byly fajn, i když se mi zdálo, že už to není to, co bejvalo Od cest s ČD mě to neodradilo Krásnou neděli všem