Domov I. 

Paradoxně jsem pro svůj dnešní příspěvek s názvem Domov, vybrala fotky ze vzdáleného Zanzibaru. Ne snad, že bych se tam cítila jako doma, i když ano, zrovna tam jsem měla pocit, že ostrov prostě znám odjakživa... Mám ale jednu úžasnou vlastnost: ať jsem kde jsem, dokážu se přizpůsobit a cítím se všude jako doma. V Africe mi říkali "africká žena", v Řecku na mne mluvili řecky, protože si mysleli, že jsem Řekyně, to samé v Turecku. 

Zanzibar jsem procestovala s mojí tureckou kamarádkou Bernou, tehdy profesorkou matematiky na istanbulské univerzitě  a pak znovu, sama. (O společném cestování s Bernou příště). 

Cestovat sama může být opravdu skvělé, pokud se pro tento způsob cestování rozhodnete. Jakože ne z toho důvodu, že nikoho nemáte, nebo nikdo s vámi nechtěl jet. Ale jednoduše to tak chcete, vnímáte, že potřebujete na své cestě prostor pro sebe, pro své zážitky, zkušenosti, pro setkávání se s dalšími lidmi, mít prostor na nerušené přemýšlení o životě a nebo si možná i chcete vyzkoušet, jaké je to je.

Právě na Zanzibaru jsem si vzpomněla na jednu inspirativní ženu Terezii Dubinovou, která mi řekla že mým tématem je hledání Domova. Opravdu se mnou toto téma rezonovalo a vybavilo se mi, že nejde o domov jako takový, ale o Domov. Snažila jsem se sama v sobě přemýšlet nad tím, o jaký Domov tedy vlastně jde? Přišla jsem na to až o několik let později.

***

Pokud jste se rozhodli, na své Dobré cestě putovat sami, protože to tak prostě chcete a rozhodli jste se pro tento způsob putování ve svém svobodném já -  je to dobré. Mnozí z vás jste mohli také na cestě někoho ztratit a nebo jste třeba nenašli spolucestovatele, i tak vaše cesta není o nic méně dobrá. Možná, že až s odstupem času v pochopení přijmete, že každá, právě ta vaše cesta, je Dobrá cesta.