Dobrá cesta

Cesta k polskému Baltu se nezdála být z těch, z kterých by si člověk sedl na zadek. Už když jsem letěla na Korfu, byla jsem zklamaná, že jako Afrika to není, no.  Zdálo se mi to málo dobrodružné a exotické. (Nakonec jsem usoudila, že Korfu je taková Afrika Evropy). Ale o tom někdy příště...

 Letos v létě došlo na Polsko. Cíl byl jasný: rychle, efektivně a hlavně hodně plavat, samozřejmě v moři. Cíl se podařilo naplnit a ke všemu tato cesta byla jedna z těch, na které jen tak nezapomenu. Nebudu se rozepisovat, co všechno jsem viděla, kolik temp v moři jsem uplavala, co dobrého jsem snědla a tak. Proč volím tuto vzpomínku jako úvodní článek je proto, že právě cesta k Baltu může za Dobrou cestu. 

Proč Dobrá cesta? Tak si naše čtyřčlenná cestovní posádka během pětidenního putování, nazvala pracovně tu naši tour. Na společných cestách autem, při večerním povídání u moře, společném bytí, kdy jsme se vzájemně sdíleli se svými životními příběhy, vzájemně si naslouchali v pocitu bezpečí a sounáležitosti, každý z nás vnímal jakýsi přesah a každý z nás si jej přenesl do svého života a svých vlastních témat. Zažila jsem hodně cest, ale tato byla jedinečná.  

***

Uvědomila jsem si, že na Dobré cestě je v první řadě dobré stanovit si jasný cíl. Také, že nejde pouze o počty najetých kilometrů, vzdálenost a o cíl samotný, ale důležitý je i proces, díky kterému k cíli dorazíte. A v neposlední řadě je důležité, zdali jste s těmi správnými lidmi.

"Moji milí, jsem ráda, že je i zbytek posádky doma. I já děkuji za nádherný, naplněný čas, na který nezapomenu. Přeji nám, ať nám Dobrá cesta pokračuje v každodenním putování našimi životy, ať jsme kde jsme, ale hlavně s těmi "správnými" lidmi. S láskou. Jana