Buď dobrá

"Buď dobrá", říkala mi jedna moje kolegyně ve školce pokaždý, když jsem měla z něčeho obavy. Vždycky to zabralo, přišlo mi, že v tom je řečený vše. Od tý doby to používám taky a vždycky si na Adri vzpomenu. Řekla to vždycky ještě s takovým důrazem, který lze těžko popsat, ale který naprosto vyjádřil důležitost a naléhavost, která se mísila s notnou dávkou pozitivního, lehce konejšivýho sdělení, že v tu chvíli nebylo možný uvěřit ničemu jinýmu, než prostě tomu, že není jiný cesty, než bejt dobrá. 

Dnes jsem si na Buď dobrá vzpomněla a sedlo si to v tu chvíli jak hrnec na - víte co. 

Nemám tentokrát žádný příběh, jen jsem dnes narazila na tuhle fotku z minulýho roku z Korfu z Paleokastritsa nad klášterem, kde je krásná vyhlídka, někdy v březnu, nikdo tam nebyl, a já si tam mohla jen tak ležet na tý lavičce. Jo, to jsem byla úplně dobrá. 

Buď dobrá - Buď dobrej