Cesta začátků a konců

S cestami a jejich konci jsem měla vždy velkou obtíž. Ať už se jednalo o cestovatelské konce, nebo ukončování etap cest životních.

Jeden  z nejtěžších konců, byl pro mne po mnoho let konec léta. Možná to bylo způsobené tím, že jsem téměř dvacet let působila ve školství, kdy konec léta znamenal začátek školy. Už v červnu se mi zdálo o tom, že je léta konec a stromy se barvily do podzimu a já ve snu zoufale volala: " Vždyť ještě nebylo léto! " S vědomím, že se léto skončí, jsem si v podstatě léto samotné nedokázala ani plně prožít. V červenci jsem se dostávala z celoroční školské únavy a když jsem si v srpnu začala léto užívat, byl ve vzduchu cítit jeho konec. Dokonce stačilo, aby v létě zapršelo a ochladilo se a už mne jímal strach z konce. Moji nejbližší znají mou hlášku, pronesenou jednoho deštivého červencového dne:  "Nemám ráda září, nemám ráda září, říjen listopad." 

Podobně jako s létem jsem to měla s nedělním večerem. A ještě teď někdy mívám. Něco jako konec bezstarostnosti a začátek dalších povinností. Když už se ale pondělí rozjede, tak jako dobrý, člověk se zajede do svých denních a týdenních záležitostí, ale nejhorší je ten mezičas, to čekání předtím, to bezvětří, čekací agonie. 

Paradoxně až s rozhodnutím opustit školství jsem se naučila plně prožít každé roční období jako to nejkrásnější a k tomu mi pomohla vděčnost. Vděčnost za každý den. Každý den umírá svým koncem a každé ráno se probouzí ve svém novém začátku. Příroda je moudrá a její cykly obzvlášť. Cykly ročních období, cykly ženského těla, staré se přeměňuje v nové. Konec je součást nového a to nové jde ruku v ruce s  přijetím starého.

I teď na konci roku, v den úplňku,  stojíme před přijetím všeho, co jsme v tomto roce prožili. Vše dobré, i to těžké - v tomto roce obzvlášť. Konec roku a jeho přijetí, je součástí roku nového. 

***

Přeji Vám dobré přijetí konců i nových začátků na Vašich cestách.