Anička

Dnes je to přesně 23 let co se nám narodila naše Aninka.

Moje panenka se jmenovala Anička a já už si tehdy usmyslela, že až budu mít dceru, bude mít stejné jméno. Místo v neděli do kostela, jsme jeli do náchodské porodnice. Byla jsem velmi mladá, nastávající maminka a tehdy dostupné informace o porodu jsem se dočetla v knížce o Matce a dítěti, kde psali, že při prvním porodu nespěchat do porodnice, že vana a relax a tak jsem si napustila plnou vanu a pomalu, pomalu. To dost znepokojovalo nastávajícího tatínka i strejdu Láďu, který nás tehdy do porodnice vezl. Když už jsem usoudila, že teda pojedeme, rozeslal Jirka všem sms, že už jedeem, že už je to tadyyy, ale pak už všem zapomněl napsat, že už se nám Aninka narodila, a to pár hodin, po našem příjezdu a tak všichni obeslaní čekali, téměř až do druhého dne.

Na předporodním vyšetření se nás moc milý, mladý lékař ptal, jestli chceme říct, co se nám narodí a my, že ne. Nechápu už vlastně, proč jsme si to tehdy nenechali prozradit, ale všichni jsme tak nějak očekávali kluka. Doktor mi jednou řekl, přineste mi ukázat toho kluka, a každý, kdo se podíval na moje břicho řekl "no, jo, to bude kluk" a babička koupila modrý kočár. 

Když Aninka vykoukla na svět, ptám se Jirky zvědavě, tak co?? "Kluk je to", řekl Jirka a doktor na to "Kdepak, holka, já věděl, že si myslíte na kluka. Byli jste super, zvládli jste to skvěle, tak za rok naviděnou". S Jirkou jsme se na sebe překvapivě podívali a mysleli si, že pan doktor je hezky pěkně blázen. Rok na to, když jsme rodili Matouše, i když v jiné porodnici, jsme si na pana doktora a jeho předpověď vzpomněli.

Aňa je každopádně holka jak vyšitá, už od malinka se různě fintila a její motto od střední školy je: Lépe pozdě, nežli nenamalovaná. Stejně tak měla od malinka svoji roztomilou, velkou pusinku dokořán, buď nám něco hlasitě povídala, nebo rovnou hulákala, nebo zpívala a tak jsem ji už od pěti let dala do péče profíkům na sólový zpěv a tanec do litomyšlské ZUŠ, kde měla štěstí na skvělé paní učitelky. Pak, když jsme se přestěhovali do Jičína, měla další, velké štěstí na paní učitelku Kateřinu Bičíkovou, která ji skvěle vedla a pak připravila na konzervatoř na obor operní zpěv a tak to všechno začlo.

Teď už je Áňa na Janáčkově akademii v Brně a obšťastňuje nás dál svým zpěvem a myslím, že stejně tak má stále štěstí na své anděly, kteří ji pěvecky vedou. 

Všechno nejlepší Aninko, andělé ať Tě provází na každým Tvým kroku v osobním i pěveckým životě. Objímám s láskou