HAKUNA MATATA

Na Zanzibaru jsem měla svého průvodce Masuda. Nemusela jsem se bát vlka nic. Fotka je z období ramadánu. Před naší cestou vesnicí Pwani Mchangani mne taktně upozornil, že tu krátkou, červenou sukni si vážně teď brát nemohu. Masud pomáhá ve své domovině dětem a jejich rodinám. Podílel se na stavbě školky a školy ve spolupráci se zahraničními organizacemi. Pomáhá místním rodinám a navštěvuje je. Je to dobrý člověk.

Čas na Zanzibaru jakoby neexistoval. Na celém ostrově panuje poklidná atmosféra. Schůzky na čas a časy jízdních řádů tu prostě nefungují dost dobře. Spěch a chaos zažijete jen a pouze na silnicích, kde snad neexistují žádná pravidla. Podél silnic, ulic a uliček polehávají muži s mobily v ruce. Všimla jsem si, že muži tam polehávají u všemožných aktivit dost často, např. u prodeje ryb, nebo u stavebních prací. Prostě pohodička.

Na jejich HAKUNA MATATA (žádný problém, v pořádku, neboj se), narazíte úplně všude. Dost často se používá v běžné řeči, na různých mapách a plakátech určených turistům a v neposlední řadě je to obraz jejich stylu života, kde nic není problém. Dokonce, když do našeho auta narazil motocykl, řidič se na nás otočil a řekl: "HAKUNA MATATA". 

HAKUNAMA TATA je dost nakažlivé a pro turisty ze západu v dobrém slova smyslu. Je to něco jako zaklínadlo. Domnívám se, že se na Zanzibar opakovaně vrací ze svých zrychlených životů právě proto, aby na ostrově načerpali zdejší bezčasí a posilněni zanzibarskou, pohodovou náladičkou se vrací zpět. Je už jen na nich, jak dlouho jim vydrží... čáry, máry, fuk.

***

Čáry, máry, fuk. Přeji vám všem HAKUNA MATATA na vašich každodenních cestách.